Iltschi byl můj první pes.  Celým jménem Iltschi vom Mount Kinley, původem z Německa. Byl to pan pes. Byl miloučký mazánek a kdyľ byl pod dohledem tak se tvářil, ľe neumí do pěti počítat, ale chytrý aľ vyčůraný byl, ľe se tomu ani nechtělo věřit. Měli jsme ho střídavě doma a venku pod oknem ve výběhu s plotem 1,2 m vysokým. V pohodě se tam  pohyboval a vegetoval a ľádný náznak pokusu o útěk. A kdyľ byl někdo v dohledu hrál ukázněného drahouška.  Časem se v harrachovských hospodách začalo vyprávět jak v lese viděli vlka a podobné historky. A jediný kdo připomínal vlka byl náš Ilčánek. Tak jsem ho začal pozorovat. On se opravdu si hrál na vlka, ale nelovil jen chodil na procházky. Naučil se vytratit zcela nepozorovaně a opět se nepozorovaně vrátit, takľe jsem mu na nic nemohl dlouho přijít. Pak jsme začali hrát zálesácké hry a musím uznat byl opravdu mistr. Perfektně sledoval, kdo se pohybuje okolo a kdyľ byl přesvědčen, ľe není nikdo na dohled přeskočil plot a pomalinku se plíľil pryč. Kdyľ byl z dohledu začal si poskakovat a běľel na průzkum. Přišel jsem mu na to aľ kdyľ napadl sníh a mohl jsem ho sledovat podle stop.  Ilčánek čekal aľ bude absolutní klid, aľ všichni zalezou do baráku a pak se vykrádal na vycházku.  Čekal jsem na něj za rohem a najednou slyším takové tichounké duc. Za chvilinku se za rohem objevila hlava a velmi pomalu a opatrně vykouknul a rozhlíľel se jestli někdo není v dosahu. Kdyľ mne uviděl otrávenost jeho výrazu byla neuvěřitelná, otočil se a neľ jsme došel k výběhu byl v boudě a spal nebo se tak alespoň tvářil. Takhle jsme si to zopakovali asi pětkrát, pak to pro ten den vzdal.

Měl jedinou velkou nectnost, byl fanatický krycí pes a jakmile ucítil hárající fenu tak zešílel a nebylo s ním ľádné pořízení. Bohuľel na to také doplatil. Cítil hárající fenu a probourával se z uzavřeného kotce tak dlouho aľ přehlodal prkna ve dveřích a nacpal se do vyhlodané díry. Bohuľel byla malá a tak to pak nešlo ven ani zpátky a ráno uľ nedýchal.