MIKE nám v listopadu 2008 umřel na torzi ľaludku. 

MIKE byl mimořádný jiľ od ątěňátka. Kdyľ jsme ho viděli poprvé, váľil v 8 týdnech 2,45 kg, měl veliké bříąko a křivé noľičky. Ostatní sourozenci ho válcovali, ale řeąil to v klidu a s přehledem. Jirka si ho vybral hned jak ho uviděl a dostal do náruče, byl to výběr srdcem a ne hlavou.  Lena stále nevěřila, ľe ho chceme. Narodil se jako malinké ątěně, poloviční neľ vąichni ostatní, Lena myslela, ľe umře, ale přeľíval, tak mu dala jméno Mikke jako Mikymaus( myąička), protoľe tak vypadal. Jeątě kdyľ jsme si ho brali měl poloviční váhu, ale projevoval se jako mimořádná osobnost, snaľil se, ostatní ątěňata ho při hře těľce dusila, on nebrečel a stále bojoval, i kdyľ na to fyzicky neměl. Kdyľ ho pak po čase Lena viděla málem omdlela, to uľ měl 60 cm výąku. Dnes je největąí z naąich psů, je rozený leader i kdyľ ve výcviku trochu zanedbaný. Jeho první zapřahání v zimě 2004 bylo také velkým záľitkem. Poprvé v 6 měsících na Horníku, trochu koukal co se děje, pak pochopil o co jde a byl k nezastavení. Podruhé na Komárce se přiąla spousta lidí podívat co se děje, protoľe vyváděl tak, ľe to bylo daleko ąiroko nepřeslechnutelné. Není mnoho psů, kteří to v sobě mají od prvního okamľiku, kteří hned pochopí pro co se narodili a on je jeden z nich.  A co si na něm ceníme nejvíce je to, ľe je velmi sebevědomý, suverénní, vyrovnaný, ale hlavně a to zdůrazňuji zcela nekonfliktní. Prostě výborná povaha. V roce 2005 jsme jezdili po světě s prvním týmem, na to byl jeątě mladý. Kdyľ Jirka na začátku zimy 2006 onemocněl, byl vlastně na začátku výcviku a bohuľel neměl ąanci dva roky závodit. Mohli jsme ho půjčit třeba Soně, to by převálcovali vąechnu konkurenci, jako kdyľ jezdila s naąím Payem. Ale nedoąlo k tomu, měli jsme starosti s prostým přeľitím, takľe nám na podobné plány nezbývala kapacita. Takľe Mikke toho moc závodně nenaběhal, ale v kaľdém tréninku je výborný. A na to, ľe moc nezávodil uľ je otcem vynikajících psů, kteří běhají např. u Slávy Pavlíka, Uwe Radanta.