Závody Červený Kostelec 18.-19.10.2008 fotogalerie Závody v Červeném Kostelci mají vždy výbornou atmosféru, jsou skvěle organizované a je tam pohodička. Bývají výhrady k trati, je drsná, ale spravedlivá ke všem a je třeba mít dobrý materiál a rozum v hrsti, aby člověk nepodlehl svodům závodění a zachoval chladnou hlavu.
Rozmýšlel jsem se jestli letos Kostelec navštívit. Nebyl jsem si jistý zda náročnou trať zvládnu se svojí chabou fyzičkou a slábnoucím postřehem. Ale jeli jsme, startovali, ve zdraví dojeli a bylo to výborné díky pořadatelům a počasí.
Umístění pro nás není až tak důležité, hlavně když přežijem a psi pracují jak jen mohou, pak jsme všichni spokojeni. A to se nám povedlo. Jeli jsme výborně, když jsme nestáli a nemotali tak to mělo odpich a já jsem také obstál, udržel jsem se na káře a nikde jsem se nepřevrátil. Mám k této trati respekt, v minulosti jsem tu měl několik těžkých pádů v plné rychlosti a tak jsem váhal jestli jet se šesti nebo s osmi.
Protože jsme si v pátek udělali prohlídku trati s Haničkou a s leadery zvolil jsem raději osmičku. Nemohl jsem totiž po prohlídce pořádně chodit, natož běhat nebo při jízdě pomáhat. Naši leadři normálně na vodítku nezatáhnou, ale tady táhli jak „magoři“ tak jsme z procházky nic neměli a ještě dnes se nám špatně chodí.
První kolo jsme jeli s osmi Ice, Irra,, Mikke, Ioko,, Lucky, Monty,, Sherry, Nemo,,. Byl jsem opatrný a jeli jsme výborně až 800m před cílem nastal problém. Je tam T křižovatka, dojížděli jsme Radka on hladce odbočil vlevo a moji myslitelé se rozhodli, že tam asi jde každý, tak proč se opičit a napálili to plnou silou vpravo. Přetáhli mne přes síť a dřeli jako otroci, aby mne odtáhli co nejdál, brzdy nebrzdy. Při otáčení se schválně zamotali, ale pomohla mi paní kontrola, moc šikovné děvče, brzdila mi opatrně káru, tak moc opatrně až mi všichni málem odjeli, když se mi je podařilo rozmotat. Až na tuhle drobnost, která nám trvala pěkně dlouho to bylo moc pěkné svezení.
Radost z přežití jízdy netrvala dlouho. Snad dvě hodinky. Pak jsme měli nebezpečnou příhodu, která dobře dopadla a to se rovná velkému zázraku. Po krmení jsem místo svého oběda šel kontrolovat psy a Mikke neměl dojedeno a kníkal. Vyndal jsem ho z boxu, byl nahrbený a trpící. Po prohmátnutí měl tvrdé kulaté břicho cca 15 cm v průměru. Hned mne napadl přetočený žaludek a mazal jsem pro doktora. Když jsem se vrátil situace byla horší. Pokoušel se zvracet a nešlo to a břicho bylo stejně tvrdé jen o 10cm větší. Polila nás hrůza, doktor potvrdil torzi žaludku.. Mikke se stále pokoušel zvracet a marně. Připravoval jsem cestu na operaci a Hanička ho sledovala, při další snaze o zvracení se najednou trošku vyzvracel, pak ještě trochu, ještě trochu a pak ve vyblil z podoby a splasknul. Stal se zázrak, žaludek se vrátil a všechno začalo fungovat normálně. Bylo mu ještě dlouho mizerně, ale už vrtěl ocasem a komunikoval. Teď už je úplně v pořádku.
Do druhého kola jsme šli oslabeni o Mikka, ale bohatší o zkušenosti. Druhé kolo bylo lepší, ale hladké taky nebylo. Běželi výborně, na hranici svých možností, ale mladí sbírali nepříjemné zkušenosti. Nemo, mladík ve třetí lajně se hruď na hruď srazil se Siberianem, kterého jsme předjížděli a šel nám naproti. Utrhlo mu to krční spojku a skončil téměř pod károu. Měl jsem starost dát to dohromady. Pak nás ještě těsně před cílem překvapila štěkající taška v náručí divačky. Jak už byli gumoví zaujalo je to a zastavili a rozhlíželi se kde to je a místo sprintu do cíle udělali chumel, to mne opravdu nepotěšilo, ale jinak výborný. Byly to moc fajn závody.
Takže jsme si přivezli z Č.Kostelce hezké i nehezké zážitky, ale ty nehezké byly naštěstí s dobrým koncem. Vyzkoušeli jsme si, že i naši téměř osmiletí leadři to zvládají docela dobře, já to také zvládnu, i když jen jako zátěž a tak asi budeme moci trochu jezdit po závodech.
Předjíždění byl trochu problém. Ne s námi, moji psi šli dobře a vedlejších si nevšímali, ale kolega, kterého jsem předjížděl si nás asi všiml moc brzo. Já se snažím jet potichu a předjíždět pomalejší spřežení za jízdy, oba týmy v pohybu. Tady byly chyba, že kolega moc brzo zastavil a jeho psi se otočili a leader se ještě navíc šel podívat zpátky co se děje a tak se postavil čelem proti mému týmu. První dvě dvojky se mu stihly vyhnout, ale mladík Nemo ve třetí lajně nezareagoval a srazili se čelně hrudí na hruď. To byla chybka, ale asi jsem tomu nemohl předejít.
Takže skvělé závody, výborné počasí a hezky jsme protáhli tělo, prostě paráda.
