Jiří Krejčí

  O NÁS     NAŠI PSI     NABÍDKA     ČLÁNKY     VIDEO     FOTO     ZÁVODY     VZPOMÍNKY     KONTAKT     ODKAZY
Historie mushingu v Evropě – Informace o Norsku

 Ve znalostech historie vývoje mushingu v Evropě máme stále ještě bílá místa a abychom je odstranili musíme se trochu seznámit s vývojem ve Skandinávii a to hlavně v Norsku, které se stalo kolébkou šlechtění dnes nejúspěšnějšího plemene saňového psa ve sprintech. Toto plemeno, kterému my říkáme ESP zcela ovládlo menší spřežení a lyžařské disciplíny a  bez jeho krve se dnes neobejde žádné současné špičkové spřežení. A to jak po letošních zkušenostech víme ani sprintové a ani longové(tím zde míním letošní Iditarod).

Navázali jsme tedy kontakt s Lenou Boysen-Hillestad. Lena B-H je historicky nejúspěšnější závodník v závodech psích spřežení. Je držitelkou 10 zlatých medailí z MS a 14 zlatých medailí z ME v disciplínách Pulka, štafeta Pulka a spřežení ve třídě 4-psů. Další medaile v pořadí již ani nepočítám.

Krycí psi z chovu Leny B-H ve spojení s kvalitními fenami od Krieglerů jsou také důvodem rychlého průniku českých musherů mezi světovou elitu. Ale tomuto tématu se budu věnovat v samostatném článku o ESP.

Na návštěvu k Leně Boysen-Hillestad a Kjetilu Hillestad jsme se vydali, abychom si vybrali štěňátka, prodiskutovali postupy tréninku, přístup k chovu a popovídali si o vývoji mushingu v Norsku.

Mushing v Norsku se rozvíjel po dvou zcela oddělených liniích, které se spolu propojily teprve na počátku 90 let.   Jedna linie byla Pulka-style a druhá linie byla Nome-style.

To je mimořádně zajímavá informace, kterou jsme do současnosti nevěděli. Žádná země v kontinentální Evropě podobnou situaci nezaznamenala a podobným vývojem neprošla.


PULKA-STYLE

Pulka byla v Norsku podobné pracovní náčiní jako na Aljašce saně. Používala se pro dopravu materiálu, zásob a jako transportní náčiní záchranářských týmů. Takže tato sportovní disciplína má v Norsku historické kořeny.

První závody v Pulka-style se konaly v Norsku v roce 1931. Pes táhl Pulku, nemusel být spojen s vodičem-lyžařem, většinou byl veden na vodítku. Lyžař se mohl pohybovat za Pulkou i před Pulkou, pokud byla příliš upravená nebo prošlapaná trať tak mnoho pomocníků nahazovalo sníh, aby to neměli tak jednoduché. První závod byl organizován pro záchranné armádní a policejní týmy. Jako tažní psi byli používáni psi všech možných v té době používaných služebních plemen. Lovečtí psi se nepoužívali.

Z loveckých psů byl poprvé v roce 1936 použit Pointer, teprve později byli použiti Němečtí ohaři. Zpočátku se závodilo na rychlost a výkon bez rozdílu použitých psů, šlo o to kdo by nejrychleji provedl záchrannou akci. Později, když se začaly prosazovat subjektivní pocity, byly na krátkou dobu zavedeny dvě kategorie jedna pro krátkosrsté psy a druhá pro dlouhosrsté psy.

V roce 1951 byla založena Norská sportovní federace, ale pouze pro závodníky s Pulkou.

V roce 1952 na OH v Oslu byla Pulka jako ukázková disciplína.

Až do roku 1970 byl pes v Pulce veden na vodítku, do té doby nejrychlejší závodníci při tehdy používaném klasickém běhu drželi vodítko v zubech. V roce 1970 byla prolomena tradice a bylo povoleno připnout vodítko k opasku.

Až do roku 1985 se používala klasická technika běhu na lyžích, od roku 1985 se začalo bruslit.

V roce 1988 startovali Norové poprvé v kontinentální Evropě.

Pulka byla a je v Norsku velmi populární a prestižní, také závody jsou dobře obsazované, konkurence je veliká.  V roce 1991 měla federace 75 klubů, 7800 aktivních závodníků a 20000 členů(pomocníků a amatérských závodníků). V současnosti je počet aktivních závodníků 4000.

Ještě nedávno byla Pulka disciplínou hlavně pro silné a vytrvalé psy, protože bez rozdílu plemene a velikosti psa byla váha Pulky se zátěží 20kg pro psa a 15 kg pro fenu.

A Norové na každém zasedání mezinárodního kongresu prosazovali návrh zvýšit zátěž o 5 kg. To se jim za celá léta nepovedlo, ale cca před 5–6 lety došlo k úpravě pravidel a tak je dnes zátěž psa v Pulce 0,7 násobek váhy psa.  Všichni tedy mají naprosto stejný hedikep a zde se, bez ohledu na plemeno, dokonale ukáže, který je ten opravdu nejvýkonnější tažný pes, pokud ho nezdržuje lyžař.

V Pulce mohou být zapřaženi max. 4 psi a všichni soutěží v jedné kategorii. Podle počtu psů se doplňuje váha Pulky.


NOME-STYLE – toto je anglický název pro závody spřežení

Historie mushingu v Nome-style byla v Norsku úplně stejná jako v celé západní Evropě. Začínalo se s čistokrevnými seveřany S, AM, SH. První závody proběhly v roce 1972 pouze se seveřany. V letech 1975-77 se začali používat ve spřežení čistokrevní Němečtí ohaři. Do roku 1980 jezdili jen čistokrevní psi. V roce 1980 byly uspořádány první otevřené závody bez rozdílu plemen a ve spřeženích se kromě N ohařů začali objevovat i jiní psi používaní v závodech s Pulkou.  První alaskáni byli do Norska dovezeni v roce 1983.  Norové jsou přesvědčeni, že byli vždycky hodně napřed před kontinentální Evropou, že začínali o deset let dříve. To se však mýlí, začínali deset let před námi, ale kupodivu ve stejných letech jako kontinentální Evropa. Ovšem měli výhodu samostatného vývoje  a chovu psů do Pulky a Pulkoví psi používaní do zápřahu je posunuli v průběhu devadesátých let hodně napřed a dnes se bez jejich krve neobejde žádné špičkové spřežení.

Vývoj obou stylů probíhal zcela odděleně, měli zcela samostatné závody a teprve v roce 1990 před prvním oficiálním MS došlo ke kontaktům a následně ke spojení do jednoho svazu.

Dokonce tyto dvě skupiny o sobě měly tak málo informací, že Kjetil říkal, „..do roku 1992 jsem vůbec nevěděl, že existuje Lena Boysen..“. A to již byla Lena několikanásobnou mistryní Norska  a  mistryní světa. V té době ji již obdivovala řada musherů i u nás a její budoucí manžel, sám dlouholetý musher ji podle svých slov neznal.

Kjetil Hillestad je špičkový norský musher, zabývající se mushingem již třicet let. On je příkladem klasického vývoje evropského mushera. V roce 1972 začínal se spřežením Samojedů, pak dlouhá léta jezdil s SH a postupně přešel na AH, až se dopracoval k vlastnímu chovu, který kombinuje s chovem Leny. Vždy patřil mezi nejlepší, získal řadu medailí z ME i MS, naposledy bronz z letošního MS ve třídě U. Samozřejmě tolik medailí jako Lena nezískal, ale to se již asi nikomu nepodaří, protože Lena je naprosto mimořádný fenomén, a je schopná si z jenoho ME odvézt 4 tlaté medaile, to se musherovi od spřežení nepovede. Kjetil také říká, že své psy si trénuje sám, protože Lena má moc tvrdý trénink, ale možná proto je Lena mnohonásobná vítězka ME a MS. Tak jednoduché to však není.

Velký podíl na malém rozšíření Pulky i na malém množství informací o dění v Norsku měla jejich karanténa. Po výjezdu do Evropy, museli při návratu odložit psy na 4 měsíce v Oslu, platit za jejich pobyt a stravu a tím měli po závodění. Takže toto martýrium byli zpočátku ochotni podstoupit pouze jezdci s jedním psem, později jezdci malých spřežení, kteří měli šanci na medaile z ME nebo MS. A to museli mít  ještě v zásobě další psy, aby nemuseli předčasně ukončit sezónu.  Dnes již po výjezdu do zemí EU karanténu nemají, ale přísné veterinární podmínky platí pro styk se zeměmi mimo EU.

JK


Kontakt: Jiří Krejčí | krejci@mushing.cz | Tel: 603 487 952

 

dh webdesign